HLUČNÝ LET HOVĚZÍCH KŘÍDEL LOMCOVAL PLÍŽIVOU KONTROU

27.2.2016

Hovězí křídla v Kontře

HLUČNÝ LET HOVĚZÍCH KŘÍDEL LOMCOVAL PLÍŽIVOU KONTROU Klub Plíživá Kontra hostil v sobotu 27. února další koncert, který ocenili spíše příznivci undergroundové hudby. Své nádobíčko v něm tentokrát rozbalilo krnovské duo pojmenované Hovězí křídla. Je krapet příznačné, že tentokrát si v konkurenci rozličných jiných akcí nenašlo do klubu cestu mnoho posluchačů. Muzika Hovězích křídel totiž rozhodně není lehce stravitelnou potravou pro každého. Do klubu tentokrát přijeli dva chlapíci z nedalekého Krnova, jenž určitě strávili mnoho času v garážích, kde kromě plísně často vzkvétá taky hudební podhoubí – a postupem času přestali mít chuť dělat kompromisy a obrušovat své hudbě hrany. Muzika Hovězích křídel připomínala ze všeho nejvíce buldozer chroustající asfaltovou silnici. Základem byly temné, syrové a hlučné riffy, které na mě působily daleko intenzivněji než z nahrávky - jako by se jednalo o směs noise rocku se sludge opepřenou nějakým hodně naštvaným undergroundovým punkem. Je třeba dodat, že co se týče riffů, byl kytarista poměrně schopný a vynalézavý – skutečně sekal do strun jak tesař dlátem a to, co od nich odlétalo, by samo o sobě dokázalo posluchači rozpumpovat krev v žilách. I baskytarista zvládal zručně zahušťovat bahno hlubokých tónů. Dál už jsem toho, žel, ke chválení mnoho neobjevil. Velkou bolístkou pro mě byla absence živého bubeníka. Pánové z Hovězích křídel s sebou sice vozí (pravděpodobně celkem starý) bicí automat, ten ovšem zní plechově, nepříjemně a hudbu Hovězích křídel vměstnává do fádních a repetetivních rytmických struktur. Kreativnější živý bubeník, který by na pódiu vymlátil z bicích duši, by Hovězím křídlům ohromně prospěl. Také si myslím, že by kapele rozhodně neuškodilo zvážit instrumentální vystupování. Baskytarista poměrně nezajímavým, hrubým hlasem křičel úsečné texty, kterým jsem moc nerozuměl – což mi u tvrdého vokálního projevu obvykle nevadí, ale okolní posluchači mi dávali najevo, že v tomto případě jsem ještě docela šťastným člověkem. Absence jakéhokoli křiku by dovolila posluchači soustředit se na ty podstatné momenty, kdy se kuje kytarové železo a vznikají černé, chladné a pokroucené riffy. Hovězí křídla to s délkou vystoupení nepřeháněla, což u intenzivních a hlasitých žánru vnímám také jako plus. Z jejich vystoupení jsem měl nakonec pocit spíše rozpačitý - nejeden moment se mi líbil, často jsem si ale vzpomněl na kapely s noisového a sludgeového rybníčku, které jsou mnohem koncentrovanější a podmanivější. Nebo alespoň zábavnější. Holt platí výše řečení - Hovězí křídla nedělají kompromisy a posluchač se s tímto faktem musí nějak vypořádat sám. (jj)


Zpět

Archiv



Navigace ↓
  • Úvod
  • Připravujeme
  • Akce
  • O nás
  • Představujeme
  • Kontakty