MYŠI, CO SE HODNĚ LIŠÍ

27.10.2015

Tereza Friedl

Venku přituhuje a lidé se stahují k domácímu krbu – či do tepla klubů. Plný sál se stáhnul v sobotu 24. října do klubu Plíživá Kontra, aby zde zhlédl koncert jesenického Pětičlenného Tria a spřízněných brněnských Myší. Někomu činí zmatky v hlavě změny letního a zimního času, já si tentokrát zmatky odbyl ještě přede změnou. V dobré víře jsem se do klubu Plíživá Kontra vypravil na osmou večerní, abych následně zjistil, že koncert začínal o hodinu dříve. Tímto se omlouvám zejména Pětičlennému Triu, z jehož vystoupení jsem viděl jen malý kousek a nemůžu jej nijak okomentovat. Naštěstí je dost dobře možné, že Pětičlenné Trio mohou diváci (mě nevyjímaje), jenž nebyli přítomni v Plíživé Kontře, slyšet brzy v rámci regionu, brněnské Myši si ale asi jen tak hned neposlechnou. Mají toho litovat? Toť zajímavá otázka. Předesílám, že mě nelze obvinit z toho, že bych neměl rád hudební extrémy - ostatně, zrovna před odchodem na koncert jsem poslouchal desky amerického avantgardního saxofonisty Johna Zorna a švédských jazz-metalových Shining. Začátek vystoupení Myší jsem ovšem měl problém vydržet. Kvartet hrající ve složení klávesy – baskytara – bicí – vokál začal značně experimentální písní “Robot”, v níž se mísily retro laděné a lehce disonantní klávesy s hlasitým drhnutím baskytary, občasnými hlučnými poryvy bicích a značně excentrickým zpěvem a křikem zpěvačky Terezy Friedlové i klávesisty Petra Duchalíka. V podobném duchu pokračovalo i pár dalších skladeb, během nichž jsem si poměrně marně třídil v hlavě, co mi Myši vlastně evokují. Karnevalovou verzi Psích vojáků? Znepokojivou variace na britské Pram? U písně, v níž se zpívalo o tom, že “Spiderman má ségru a taky dva bráchy” a hlasitě se v ní vykřikovala jména Pokémonů, jsem už opravdu přemýšlel, jestli je muzika Myší dadaistická, nebo retardovaná. (Informace, že autorem textu je malý syn zpěvačky, to naštěstí osvětlila). Od tohoto momentu ovšem začal být koncertní set Myší jaksi snesitelnější, méně extravagantní a komornější. Z kláves byly staženy efekty, místo křiku se začalo zpívat a písně se nesly více v duchu příjemné alternativy, kde byla tuhle cítit trocha jazzu, tuhle trocha bigbítu a tuhle něco, co se nedalo zcela identifikovat, ale dalo se to poslouchat. Příjemné bylo hostování Lukáše Morávka z Pětičlenného Tria na trubku a kytaru, který svou přítomností obohatil snad polovinu skladeb. Došlo tedy i na regulérní jazzovou improvizaci mezi klávesami a trubkou. Je ovšem potřeba zmínit, že většina návštěvníků byla z vystoupení Myší spíše nadšená, potlesk a jásot mezi skladbami byl hlasitý a sál poměrně hustě zaplněný. Navíc s sebou Myši přivezly dosti oddaný fanklub lidí s papírovýma ušima a transparenty, tudíž se mezi zdmi Plíživé Kontry mohly cítit jako doma. Stále si ale nejsem si úplně jistý, zda bych návštěvu koncertu Myší po osobní zkušenosti doporučil. Pokud souhlasíte s tezí, že zážitky nemusí být vždy jednoznačně pozitivní, ale rozhodně mají být silné, tak by Myši mohly být něco pro vás. (jj)

Zpět

Archiv

Navigace ↓
  • Úvod
  • Připravujeme
  • Akce
  • O nás
  • Představujeme
  • Kontakty
    •